Když člověku chybí peníze ve chvílích, kdy je právě nepotřebuje, nemusí to vadit. Je samozřejmé, že ani v takových chvílích z onoho nedostatku není člověku příjemně na duchu, že i pak ho zneklidňuje představa, co bude, protáhne-li se takový nedostatek až do doby, kdy už peníze potřeba budou, ale přece jenom je to snesitelná situace. Jenže ony člověku nechybí peníze jenom tehdy, když se bez nich dokáže obejít. Scházejí mu i tehdy, když jsou v podstatě nepostradatelné. A je jedno, z jakého že důvodu by člověku právě neměly chybět.
Někdy se dají peníze oželet, dokud se zase nějaké nepodaří vydělat. Jenže to není případ situace, kdy někdo dejme tomu shání bydlení. Protože spokojit se s tím, že někdo nebude bydlet, dokud se mu nepodaří našetřit ony za nemovitosti požadované miliony, to dost dobře nejde. Nelze se nastěhovat někam pod most a tam se po léta těšit, až jednoho dne budou peníze na koupi bytu pohromadě.
Když chce člověk koupit byt, ale nemá na něj a v dohledné době zřejmě ani mít nebude, musí se zkrátka požádat o hypotéku. Ovšem tady jde o půjčku značně vysokou a dlouhodobou, a to znamená, že v bance žadatele o ni určitě dobře prověří. A když shledají, že dotyčný možná nebude schopen hradit nezbytné splátky? Pak se taková žádost docela normálně zamítne.
A když si člověk nedokáže zajistit v bance hypotéku na koupi bytu do soukromého vlastnictví, protože jednoduše nemá žádoucí příjmy, měl by využít aspoň alternativní řešení od nebankovní společnosti. Protože na soukromý byt dotyčný nemá, ale co takhle byt družstevní?
Pro mnohé lidi je prostě hypotéka na družstevní byt od nebankovní společnosti jedinou nadějí na koupi vlastní střechy nad hlavou. Protože jsou družstevní byty levnější a tedy dostupnější. Člověk si na takový byt může půjčit méně, a tím roste jeho naděje, že to zvládne. Že bude mít na splátky, a tak mu tu půjčí. A člověk díky tomu může bez problémů bydlet.