Naši sousedé na Slovensku si nedávno zvolili prezidentku. Stala se jí Zuzana Čaputová. I navzdory tomu, že dnes jsou ženy nepochybně velmi emancipované a úspěšné, účast dam ve vysoké politice není tak docela obvyklá a vždy se stává předmětem otázek. Jedna z nich by určitě měla znít, co nám to přinese?
Zuzana Čaputová měla nepochybně kromě velkého množství příznivců také mnoho odpůrců z řad konzervativních katolíků. Pro ně je tato žena ztělesněním zla. Jejich chování bylo velmi nechutné a přístup vůči voličům Čaputové velmi tmářský. Tato rovina je zcela neakceptovatelná. Celá rétorika je nepřijatelná. Přístup „zamezte šíření zla, nevolte takové zplozence temnot“ je naprosto absurdní. V demokratické společnosti je v politice důležitá pluralita. Katoličtí konzervativci si musí uvědomit, že s lidmi opačného smýšlení musí vést diskuze a kooperovat a nesmí se dopouštět honů na čarodějnice. Tento přístup jim jen zavírá cestu k lidem. Doba, kdy církev vládla, už pominula a rozhodně je správné, že se nevrátí. Tím ovšem v rámci plurality je třeba hájit hodnoty, které církev hlásá. Podnikat kroky proti tomu by bylo stejnou chybou proti demokracii.
Žena ve vysoké politice k demokracii prostě patří. Pojďme si zrekapitulovat, kde všude najdeme ženy ve funkcích prezidentky nebo premiérky.
Prezidentku najdeme například v těchto zemích, v Estonsku, Chorvatsku, Maltě, Etiopii, Singapuru, Gruzii, Nepálu, na postu premiérky pak Rumunsku, Islandu, Srbsku, Norsku, Novém Zélandu, v Německu, Namibii, Bangladéši.
Samozřejmě nemůžeme zapomínat na ženy královny. V současné době v Evropě vládne v Anglii královna Alžběta II a v Dánsku královna Margaret II.
Samozřejmě i v minulosti jsme se mohli setkat s úspěšnými ženami. Například vzpomeňme královny Alžbětu I., královnu Viktorii, císařovnu Marii Terezii nebo carevnu Kateřinu Velikou. Z ministerských předsedkyň nelze nevzpomenout železnou lady Margaret Tchatcherovou.
